book wishlist

Knihy, knihy, knihy. Většina článků na tomhle blogu se točí právě kolem knih. Ani dneska tomu nebude jinak. Připravila jsem si pro vás takový wishlist na knihy, které bych chtěla vlastnit, nebo alespoň přečíst.

•  House of Hades

O Ricku Riordanovi jsem se již zmiňovala tady. Jeho série jsou skvělé a já je prostě miluji. Percy Jackson je moje platonická láská (a taky trochu imaginární) a  já už se nemůžu dočkat další knihy. Pokud jste nečetli nic od Ricka Riordana, tak jste ještě doopravdy nic nečetli.

!SPOILER ALERT! 

Potom, co Percy s Anabeth skončí v Tartaru, zbytek hrdinů se vydává do Řecka, aby zavřeli Bránu smrti z druhé strany. Mají na to však méně, než měsíc.

Jednou zešílím z cliffhangerů, kterými Rick plní své knihy. Jako vážně? Co ten konec Mark of Athena?! Pokud jste četli, tak víte, o čem mluvím. Pokud ne, tak běžte a vraťte se až přečtete obě série. Opravdu, ani nedočítejte tenhle článek.

House of Hades se k nám (konečně) dostane 17. března, takže připravit peněženky a rychle do knihkupectví! Poslední kniha série bude Blood of Olympus a v US by měla vyjít 7. října (a já mám teď trochu fangirling, protože to je na mé narozeniny!!!) Rick poté plánuje upustit od světa řeckých a římských bohů a zaměřit se na Vikingy, podle jeho tweetů si ale není jistý, jestli řeckou a římskou mytologii opouští nadobro.

Btw. Proč jsou US obálky vždy hezčí než ty UK? (Fragment používá ty UK)

• Kane Chronicles

S knihami Ricka Riordana nekončíme. Rick se nezajímá jen o řeckou a římsou mytologii, taky se mimo jiné vyzná i v té egyptské. A trilogie Kane Chronicles vypráví právě o ní. Carter Kane je čtrnáctiletý kluk, jehož otec cestuje po světě jako egyptolog. Carter samozřejmě s ním, ale jeho mladší sestra Sadie žije u prarodičů v Londýně. Děti se vidí jen dvakrát ročně. Jenže tyto Vánoce se zvrtnou více, než ty jiné. Sourozenci zjišťují pravdu o jejich předcích, egyptských faraonech.

Sice mě egyptská mytologie nebaví tolik jako ta řecká, ale rozhodně si knihy přečtu. Uvidíme, třeba mě nakonec bude bavit stejně. 

• The Mortal Instrumets

První tři díly této série vlastním a už jsem o nich psala, ale zbylé díly se k nám již brzy dostanou a já na ně mám zálusk. Čím víc, tím líp, že?

Cassandra momentálně píše šestý a poslední díl této série, ale nezoufejte se světem lovců stínů nekončí. Ani to v nejbližší době nemá v plánu. A co můžeme čekat od čtvrtého dílu, který se bude již brzy nacházet na pultech v našich knihkupectvích?

!SPOILER ALERT!

Potom, co Valentýn a s ním i jeho armáda padne a jsou znovu podepsány Dohody s podsvěťany se vše vrací do normálu. Clary se učí, jak být lovkyní stínů a Jace si užívá jejich lásky. To by ale nebyla Clary, kdyby nezpůsobila něco, co dokáže zničit vše, na čem jí záleží.

• Infernal Devices

Spin - off k the mortal instrumets, který bych si chtěla v nejbližší době přečíst, protože svět lovců stínů od Cassandry Clare mě uchvátil. O tom si ostatně můžete přečíst už tady nebo o pár řádků výše. Stejně jako zbylé díly TMI, které se k nám ještě nedostaly, ale podle informací, které jsem našla by již brzy měly. (4. díl je naplánován již na únor tohoto roku. Myslím, že po třech letech je už načase.) Bohužel o překladu infernal devices (nepřekládám, zní to hrozně) do češtiny zatím nic nevím a ničeho jsem se nedohledala. Ale pokud jste ze Slovenska, tak máte štěstí, protože u vás je série už dávno přeložena.

A o čem vůbec trilogie pojednává? Příběh se odehrává v 19. století v Londýně. Tessa po smrti své tety, přijíždí do Londýna z New Yorku. Brzy zjišťuje, že není tak obyčejná, jak si myslela. Má zvláštní schopnosti, které chce zneužít Magister. Setkává se s tajemnými Lovci stínů, kteří jí berou do svého Institutu. Kdo je Magister a co Tessa cítí k Williamu Herondalovi a Jamesi Carstairsovi?


Pokud jste jako já četli původní sérii, tak poznáváte jedno známé jméno a prozradím, že bychom měli potkat jednu známou postavu.

Pokud se k nám knihy dostanou a já pevně doufám, že ano, tak budu kempovat před knihkupectvím.

• The Shadowhunter's Codex

S Cassandrou Clare nekončíme. Ze světa lovců stínů toho může ještě dost nabídnout a ona toho využívá. Cassandra se asi neřídí pravidlem, které hlásá, že by se v nejlepším mělo přestat. Ne, že by mi to vadilo. The Shadowhunter's Codex je doplňková kniha nejen o pravidlech a zákonec lovců stínu, ale také o jejich historii. Je to vůbec první kniha ze světa lovců stínů, se kterou jí někdo pomáhal. Spoluautorem je její manžel Joshua Lewis. Cassandra má ještě spoustu novinek, ale nechám si je do dalšího článku, přeci to není článek jen o ní a jejích knihách. Takže stay tuned.

 

Nebojte, to rozhodně nejsou všechny knihy, které se na mém wishlistu nachází. Článků bude více, protože knih není nikdy dost. Četli jste nějakou ze zmiňovaných knih nebo se teprve chystáte? Zaujaly vás knihy, nebo čtete úplně něco jiného? 

Nový blog?

Dnes tu jsem jen rychle s kratičkým informačním článkem, který se týká malých změn. Možná si už pár z vás všimlo, že jsem začala psát i na jiný blog. Přesněji na  http://deuxxdeux.blogspot.cz/. V tomto článku bych ráda vysvětlila proč a jak to tedy teď bude s tímto blogem.

Na Deux x deux jsem začala psát z prostého důvodu. Baví mě líčení a kosmetika celkově, ale na tenhle blog jsem to moc dávat nechtěla. Ráda si sem totiž píšu random články na jakékoliv témata. Nejčastěji to budou asi knihy, ale uvidíme, jak se to nakonec vyvine.

A co tedy bude s tímto blogem? Rozhodně si ho nechám! Mám v plánu dost článků, nějaké už dokonce připravené. Někdy během týdne by se tady měl objevit můj book wishlist a taky plánuji například článek o seriálech, podobný jako jsem už psala na filmy. Jelikož seriálům holduji mnohem více, tak čekejte buď hoodně dlouhý článek nebo dokonce dva.


Byli už jste se podívat na novém blogu? A co na něj říkáte?

Tattoos

Tetování. Chci ho už dlouho, ale poslední dobou už neměním námět, tak jako jsem to dělala dřív. Dospěla jsem do bodu, kdy už jsem rozhodnutá. Mám vymyšlené, co a kam si chci nechat vytetovat, i když mám času dost.

Poprvé jsem po tetování zatoužila asi před dvěma lety, když mamka přišla poprvé od tatérky se svým úplně prvním tetováním. Bylo malé, ale pro ni mělo význam. Postupně se mamčina tetování začala rozrůstat a teď má dohromady tři. Potetované má obě ruce a polovinu zad.

To ale není to hlavní o čem jsem chtěla mluvit. Hlavní je, že podle mě má mít tetování pro člověka význam. Možná jsem v tomhle trochu ovlivněná, ale já si za tím stojím. Nemá to být malůka, která je náhodou in. Spoustu lidí si nechává tetovat to samé, hvězdičky, kytičky, ptáčky a všelijaké podle mě až kýčovité blbosti. Okay, neberu vám váš názor, že pro vás například pták znamená volnost. Máte to s něčím ve vašem životě spojené? Znamená to pro vás něco? Pokud ano, tak dobře, já vám to neberu. Je to vaše tělo, tetujte si, co chcete vy, ale snažte se být alespoň trochu originální. To vám nevadí, že po světě chodí dalších 200 holek se stejným nebo podobným tetováním? Mně by to vadilo. Nemám ráda, když vidím člověka, který má stejný kus oblečení jako já, natož aby měl na kůži stejné tetování, které bude mít do konce života.

Tohle je pouze můj názor a nechtěla jsem tím nikoho urazit ani poučovat. Jen říkám, jak a proč to takhle mám já, pokud máte jiný názor, klidně mi dejte vědět, ráda si přečtu, co si o tom myslíte.

TAG: Blogerská prokrastinace

Je to tady. Můj první tag, na který jsem se hrozně těšila. Blogerská prokrastinace, je tag, který jsem našla u An, zalíbil se mi a tak jsem se rozhodla si ho vypůjčit.

1. Jaký kosmetický úkon děláš jen zřídka? Já se snažím dodržovat všechno a nic nenechávať, ale na co hodně kašlu, ač nerada, tak je maska na vlasy, i když je mám celkem zničené.
2. Myješ pravidelně své kosmetické štětce? Zrovna o víkendu jsem je myla, ale dokopávala jsem se k tomu skoro měsíc. Na druhou stranu se vždycky uklidňuju tím, že v tomhle nejsem pořád tak hrozná jako mamka.
3. Jak dlouho jsi schopná chodit s oprýskaným lakem na nehtech? Většinou tak dva pracovní dny, ale pokud je to třeba čtvrtek a pátek. a potom už je víkend, kdy zůstávám doma, tak klidně i přes ten víkend.
4. Jak dlouho odkládáš nákup nového kosmetického přípravku, přestože ho nutně potřebuješ? Když ho opravdu NUTNĚ potřebuju, tak to neodkládám. Ale teď mi už dochází krém a já si furt říkám, že tam ještě trochu je, takže to nutné není. Už vidím, jak začnu šílet až opravdu dojde.
5. Jaký je tvůj nejhorší kosmetický hřích? Občas, opravdu jen vyjímečně, jdu spát neodlíčená. I když to nesnáším.
6. Nekosmetická činnost, kterou odkládáš? Učení, vždycky se pak divím, kolik toho pak musím umět na jednu písemku a vztekám se, proč je toho tolik a že to nemůžu stihnout.
7. Když se jdeš bavit, necháváš úpravu zevnějšku na poslední chvíli? Většinou záleží, kam se chystám.
8. Umíš dodržet zákazy nakupování? Ne, v tomhle jsem hrozná. Řeknu si, že nebudu nakupovat, ale najednou mi začne docházet pudr, řasenka a všechno možné. Samozřejmě, že hned běžím do drogerie pro nové a na  nějakou stopku kašlu.
9. Jak je organizovaná tvá sbírka make-upu a laků na nehty? Přesto, že bych make-up měla mít v krabičce(spíše krabici) a laky v taštičce, tak se mi spoustu věcí valí kolem.


Ujistěte mě posím, že v některých(špatných) věcech nejsem sama a děláte je taky. Hh, děkuji.

book jar 2014

Tenhle nápad není z mé hlavy. Někdy kolem Vánoc někdo z mých following na instagramu přidal fotku, u které byl text o tom, že na začátku roku 2014 si vyrobí sklenici/kelímek/whatever, do které vždy, když přečte knihu vhodí lístek s jménem té knihy. Na konci roku se podívá dovnitř a zjistí, které knihy ho donutily k úsměvu i po takové době. Nápad mě dost zaujal, už jenom proto, že vůbec nemám představu kolik knih za celý rok přečtu. Taky jsem si letos řekla, že bych chtěla přečíst všechny knihy, které doma mám. Jsem na sebe dost zvědavá, protože to je kolem 50 knih, samozřejmě mám ještě povinnou četbu do školy a taky vychází letos nové knížky, na které se už těším(já ano, moje peněženka moc ne). Rozhodně mi držte palce. A byla bych moc ráda, kdybyste se také zapojili.

Teď už k mé sklenici. Chtěla jsem vám ukázat jak bude vypadat ta moje.

Když na tu fotku koukám, tak jediné, co můžu říct je, že  je naprosto hrozná. Fotila jsem včera večer, protože jsem článek chtěla publikovat co nejdříve a domů se brzy nedostanu, maximálně až o víkendu a to už je trochu pozdě. (Fotka je černobílá, protože ta zelená zeď za tím vypadala opravdu příšerně)


Asi jste si všimli, že je dost velká, ale já věřím(doufám), že ji zaplním celou. Původně jsem ji chtěla nějak nazdobit, ale nakonec jsem od toho nápadu opustila. Pokud byste si chtěli sklenici nějak nazdobit, přikládám pár nápadů, podle kterých jsem chtěla sklenici zdobit i já. DIY se mi ve většině případů fakt líbí, ale já nejsem moc zručná a hlavně jsem chtěla článek, co nejdříve publikovat. Přeci jenom, čím dříve tím lépe, ne? Zvlášť, když se má začít na začátku ledna.

Vím, že na sklenicích jsou špatné nápisy, ale myslím, že to nijak nevadí, je to jen pro inspiraci. Určitě mi dejte vědět, jestli se také zapojíte.

Proč je méně článků?

Možná jste si všimli, že, když ještě byly prázdniny, bylo tu více článků. Za to se chci omluvit a nejen to, ale i vysvětlit, proč tomu tak je. V úvodním článku jsem psala, že je mi 14, tím pádem jsem v osmičce. Pomalu se připravuji na přijímačky na střední a potřebuji dobré známky, jelikož tohle vysvědčení se už píše na přihlášky. Byla bych ráda, kdybych přijímačky psát nemusela, ale ani s nejlepším prospěchem se jim nevyhnu. U škol, kam mám naplánováno jít určitě ne. Přesto mi hodně záleží na prospěchu a já se snažím ho mít, co nejlepší.

Druhým důvodem je, že prostě není tolik inspirace a nápadů, takže v takovém množství bych přidávat nemohla, ani kdybych to se školou stíhala. Pár nápadů stále mám, ale k nějakým článkům potřebuji fotky, abych mohla udělat fotky, potřebuji dobré světlo a to se takhle v zimě shání dost těžko. K jiným zase potřebuji, aby někdo vyfotil mě, což je zase to samé, světlo a vše kolem toho a hlavně, najít na to čas.

Taky bych blogu chtěla předělat design, ale jelikož s tím vůbec neumím, tak nevím, kdy na to dojde. Zatím zůstává červeno bílý, což podle mě není zas tak špatné, ale opravdu něco s tím udělat musím. Uvidíme, kdy bude čas a já s tím opravdu pohnu. 

Každopádně mi držte palce a klidně mi dejte vědět, co byste tu rádi viděli. Pokud bude čas, inspirace a další věci k psaní potřebné, ráda se do toho vrhnu.

Happy and sad

Je to tak, já vlastně ani neumím být šťastná. Některé dny jsem prostě jen méně smutná, než ty jiné. Zní to asi hrozně depresivně, ale já jsem si asi prostě ještě nenašla svůj recept na štěstí. Neznamená to, že se nesměju a nedokážu si užívat života. Jen se prostě vždy najde něco, co mi moje štěstí překazí a já jsem hned smutná a už na ten den nepohlížím, jako na dobrý, ale prostě jako na průměrný a obyčejný den. Většinou se nebudím s dobrou náladou, ve škole jsem otrávená a po škole ať je to sebevíce lepší, tak se stejně musím vracet "domů". To tady nechci moc rozebírat, ale prostě to místo nemám ráda. Spoustě lidí to může přijít divné, mně ne. 

I am both happy and sad at the same time, and I'm still trying to figure out how that could be. 

Momentálně čtu the perks of being a wallflower(proto ta citace) a dost často si přijdu jako Charlie. Ne vyjímečná, jen jiná, divná, nezapadající. Vždycky tomu tak nebylo, ale lidi se mění a spousta lidí se přes změny, kterými jsem prošla, nepřenesla. Nemám jim to za zlé, někdy bych chtěla čas vrátit, ale myslím, že by to bylo k ničemu a přesto, že to popírám, bych se zachovala stejně. Rozhodnutí neměním a stojím si za nimi, pokud zrovna neudělám nějakou hloupost, ale o tom zase jindy. 

Já často nemám ani důvod být smutná, prostě jsem. Možná to mám v povaze, možná ne. (Taky jsem dost pesimistická a myslím, že to souvisí i s tím.) Některé dny je to prostě jen horší než ty jiné. Abych zbytečně nebyla zlá, nepříjemná nebo prostě jen hnusná, tak se vybíjím na svém tumbleru, nebo we❤it, podle toho taky dost často vypadají, ale taky mi dost pomáhají tréninky, kdy ze sebe všechno dostanu. Když má někdo smůlu a dostane se ke mně ve chvíli, kdy jsem podrážděná, tak to dost často schytá. Vím, snažím se s tím něco dělat, ale prostě někdy neumím držet jazyk za zuby.

Tohle měl být motivační článek, ale trochu se to zvrtlo a za to se omlouvám. Nějak jsem se z toho asi potřebovala vypsat. Možná to berte jako výkřik do prázdna.

Potřebuji jaro

Jaro. Prostě a jednoduše jsem dospěla k názoru, že potřebuji jaro. Mám zimu ráda, to ano, ale jen, když jsou hromady sněhu a já můžu každý víkend trávit na lyžích. Ráno se vzbudím, venku je tma, vlezu do autobusu přecpaného mrzutými lidmi a pak do školy, kde je to naprosto stejné. Ze školy zpátky do autobusu k otráveným lidem a pak domů, když už je zase tma. O tom, jak mrznu, i když mám na sobě tři, čtyři vrstvy, ani nemluvím. Všichni jsou protivní, já jsem protivná a už mě to nebaví. V poslední době je to jen stereotyp.

Já už se prostě hrozně těším na jaro. Sluníčko svítí, ptáčci zpívají a všichni mají dobrou náladu. Možná jsem trochu naivní, ale podle mě počasí hodně souvisí s náladou a pocity lidí, teda aspoň já to tak mám. Když je ošklivo, tak rozhodně nemám náladu jen tak zpívat a tancovat si po pokoji, ale když je venku krásně teplo a svítí sluníčko, tak taky ne. Radši si budu zpívat někde venku. Tímto se omlouvám všem lidem, kteří můj zpěv někdy zaslechli.
 


Těším se na to, jak bude každý den jiný. Protože na jaře se dá dělat spoutu věcí. Můžete jít na louku, kde budete plést věnečky z květin(což mě osobně dost baví, ale nikdy ho nedopletu do konce) nebo si v klidu číst. Jít na kolo, běhat, bruslit. Já nevím, co všechno, ale rozhodně ty dny už nebudou pořád stejné, jako je tomu teď. A to je to, čeho už se nemůžu dočkat.

Možná si říkáte, že jsem naivní a na jaře budu nadávat na teplo nebo si říkáte, že se změnou počasí se nic nezmění a takhle to bude pořád. Možná pro vás, ale pro mě ne. Někdo může mít rád zimu, léto nebo podzim. Já mám ráda všechny období, jen v poslední době jaro vítězí nad všemi ostatními.

tumblr problems

Ughhh, tenhle článek píšu v naprostém rozhořčení ze své vlastní blbosti. Již v prvním článku jsem zmiňovala, že jsem trochu posedlá tumblerem. Svůj milovaný tumblr mám už přes rok a dnes jsem si ho málem smazala. Proč? Protože jsem úplně blbá a potřebuji nakopat!! Můj blog, který používám  byl založel na mém starém účtu. Vždy, když si založíte účet, tak se s ním automaticky vytvoří i blog, jenže mně ten starý blog nefungoval, tak jsem si založila tento. Bohužel, když jsem chtěla dát reblog, tak jsem vše musela pracně překlikávat a už mě to nebavilo, tak jsem se rozhodla, že si ho přesměruji na jiný účet. Tak, přesně v tomhle momentu jsem měla přijít na to, že můj nápad je naprostá blbost, protože na tom starém účtu mám přeci follownuté všechny blogy, které sleduju. A přesně tohle mi nedošlo. Přesměrovala jsem svůj blog na nový účet, kde se samozřejmě automaticky vytvořil blog, který nehodlám používat. Takže jak mi nakonec můj plán pomohl? Naprosto nijak! Jen jsem přišla a všechny mé following. Tímto vás chci poprosit, jestli máte tumblr, tak zaprvé: nebuďte tak tupí jako já a myslete a za druhé: mohli byste mi prosím dát do komentářů vaše tumblery? Moc bych vás za to milovala. 

Knihy

Na tohle téma už jsem psala dost. Minimálně ve škole to byly asi tři slohové práce, se kterými jsem byla výjimečně spokojená, ale teď nechci psát o škole, myslím, že o ní nikdy psát nebudu. Jestli se o to budu pokoušet, tak mi zavažte ruce a nepouštějte mě k bloggeru.

 
Knihy jsou pro mě něco, co mi dává naprostou svobodu a volnost, co se představivosti týče a to je to, co na tom absolutně miluji.  Nejraději mám, když si zapálím vanilkové svíčky, vlezu do postele a zabalím se do dek, usrkávám horký čaj a čtu si u toho svou oblíbenou knihu. Mám svůj klid a nikdo mě neruší. Unikám do jiných světů a svoje problémy nechávám tady. Knihy nám dávají nové a lepší světy a právě proto je čteme. A moje all the time favorites?

• Harry Potter

 Ano, v mých článcích se Harryho prostě a jednoduše nezbavíte. Omlouvám se, ale je to tak. Už jsem psala, že Harry je má srdcovka a tak to je a nejen ve filmech, ale i v knihách. Chtěla bych vlastnit všechna vydání, co jsou, protože mi přijde, že dělají pořád lepší a lepší obálky, ale miluji i ty staré, které mám doma. Opět myslím, že Harryho dobrodružství a Bradavickou školu čar a kouzel nemusím nijak sáhodlouze představovat.

• Percy Jackson, Bohové Olympu

Myslím, že lidi, co viděli jen filmy a nečetli knížky si teď budou ťukat na čelo. Ano, filmová adaptace se vůbec nepovedla a věci, které má společné s knihou bych mohla spočítat na jedné ruce. Kdyby nebylo Logana Lermana, pro kterého mám slabost, tak bych filmy asi ani neviděla. Baví vás řecká mytologie? Všechny bájné nestvůry a olympští bohové? Bod pro vás, protože o to lépe se vám knihy budou číst. Percy je dvanáctiletý polobůh. Napůl člověk napůl bůh, to však netuší a tak žije vcelku obyčejný život. Až na dyslexii, poruchu pozornosti, které jsou pro polobohy typické. Vše je v pořádku dokud se Percyho učitelka nepromění na stvůru, která se ho pokusí zabít. Vždy jsem tvrdila, že matikářky jsou mrchy. A tak odstartuje dobrodružství, které Percymu jednou pro vždy změní život. Knih je celkem pět a poté nasleduje spin - off, kde jsou navíc zahrnuti i římští bohové. Nemusíte se však bát, že byste se v tom zamotali, vše snadno pochopíte. Spin - off  bude také pětidílný. Zatím jsou vydané čtyři knihy a do češtiny přeložené jen tři. Na House of Hades už netrpělivě čekám a nesnáším Ricka za konec Mark of Athena.

• The fault in our stars

Neboli hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Neznám člověka, který by u této knihy nebrečel. Možná si myslíte, že víte jak to celé skončí, ale nevíte. Hazel Grace je šestnáctiletá dívka, která trpí rakovinou plic. Její nádor se téměř nešíří díky lékům, které denně polyká. Tím to ale nekončí, Hazel musí být neustále připojená na kanylu s kyslíkem, protože její plíce na to samy nestačí. Navíc na popud její matky musí chodit do podpůrné skupiny, kde jim každý týden Patrick vypráví, jeho dojemný příběh, jak sice přišel o koule, ale žije dál. V podpůrné skupine se však jednou objeví Augustus, kluk, který na Hazel po celou dobu zírá. Po skončení podpůrné skupiny se začíná rodit jejich přátelství a později i láska, přestože je Hazel časovaná bomba. Jestli si myslíte, že je to depresivní knížka jen o smrti, tak vás zklamu. Knížka je psaná s velkou dávkou ironie a vtipu. V jednu chvíli se smějete a v té druhé brečíte jako malé dítě.

• The mortal instruments

Už jsme zase u toho, že filmová adaptace nemá s filmem nic moc společného, i když to v tomto případě není tak hrozné jako u Percyho. Upřímně, štvou mě lidi, co viděli City of bones a teď jsou hrozní fanoušci. A proč prosím vás? Kvůli dokonalému Jamiemu nebo snad Lily? Kdybych nečetla knihy, tak bych film brala jako další obyčejný milostný trojúhelník s trochou nadpřirozena. Bohudík, takové knihy nejsou. Mám knížky doma asi čtyři roky a kohokoliv jsem se zeptala, tak nikdy nevěděl o co jde. A po filmu se všichni chovali jako kdyby objevili Ameriku. Knihy mám doma tři. Ano, vím, že jich je šest, ale ty zatím nejsou přeloženy do češtiny. Všechny jsem četla několikrát a Město ze skla končí, tak, že mě ani nenapadlo, že by mohlo být pokračování (i když jsem si to přála). Zjistila jsem to až někdy v létě. Taky mortal instruments má spin - off, ale ani ten se zatím českého překladu nedočkal. A o co vlastně jde? Clary je obyčejná patnáctiletá newyorčanka. Jednou se vydá se svým kamarádem Simonem do Pandemonia, - nočního klubu - kde se stane svědkem vraždy, kterou spáchají tři poněkud podivní teenageři s různými tetováními a zvláštními zbraněmi. Asi těžko může Clary zavolat policii, když tělo zmizelo a na místě činu není ani kapka krve, která by to dokazovala. Jak je možné, že to viděla a nikdo jiný ne? To zajímá i Lovce stínů. Už se nemůžu dočkat, až budou knihy i v češtině a já si je konečně přečtu.

Tohle nejsou všechny mé oblíbené knihy, mám v plánu ještě jeden článek na tohle téma, protože nechci aby tenhle byl moc dlouhý. Četli jste nějaké z těchto knih? Líbily se vám? A jaké jsou vaše oblíbené knihy? Určitě napište do komentářů. Protože věčně nemám, co číst.

My top five films

Jak už jste asi z názvu článku poznali, bude se jednat o mých top 5 filmů. Mám filmy ráda, ale je pravda, že mě málokterý zaujme natolik, abych si ho pustila znovu. Předem upozorňuji, že se tu nevyskytují žádné horrory, já jsem totiž srab a na horrory nekoukám, natož aby se mi líbily, pár jsem jich viděla a myslím, že stačí. Taky na sebe prásknu, že v poslední době dávám přednost více seriálům, ale o tom zase jindy. 

•  Harry Potter 

Dobře, myslím, že kdo četl úvodní článek, tak tohle asi čekal. Harry Potter je má srdcovka a dokážu se na ty filmy koukat pořád a pořád dokola. Myslím, že nemám oblíbený díl, ke všem mám jakési pouto a je pro mě vždy hrozně těžké vybrat, který si pustím. Možná proto vždy skončím u maratonu. Myslím, že k těmto filmům asi není co dodávat, všichni známe brýlatého chlapce s jizvou na čele ve tvaru blesku, že?

• The perks of being a wallflower

Tenhle film má něco do sebe a já ho mám neskutečně ráda, přestože mě vždy rozbrečí. Už si ani nepamatuji, co mě přimělo si ho stáhnout. Možná Emma Watson nebo Logan Lerman, ale nelituji. Příběh se odehrává v roce 1991 a vypráví ho patnáctiletý Charlie, který právě nastoupil na střední školu. Charlie není zrovna oblíbený. Je spíše stydlivý, uzavřený a plachý. Stále se vyrovnává s sebevraždou jeho nejlepšího přítele a jeho psychickým onemocněním. Vše se však změní po tom, co potká čtvrťáky Sam a Patricka. Pokud jste film neviděli, tak se určitě podívejte, stojí to za to, stejně tak jako kniha, podle které je film natočený.

 

• Hunger games, Catching fire

Opět jsem oba filmy zahrnula pod jeden bod, protože jde vlastně jen o pokračování. Kdo by odolal Katniss Everdeen, dívce v plamenech, že? Ani mě toto šílenství neminulo a knihy mám přečtené i pozpátku. A filmové adaptace? Tam jsem na tom podobně. Musím říct, že první díl není tak dobrý, jak jsem si myslela, že bude, ale ten druhý mi naprosto uhranul. Byla jsem na něm v kině a během patnácti minut už jsem rušila publikum svým pláčem. A o čem příběh vypráví? Představte si trosky Severní Ameriky, teď přidejte hlavní město překypující krásou a luxusem a k tomu dvanáct okolních krajů. Kdysi se kraje vzbouřily proti Capitolu a teď za to platí tvrdou daň. Hunger games – krutá a nelítostná show, ve které proti sobě bojují děti. Z každého kraje jsou jednou za rok vylosováni dva splátci ve věku dvanáct až osmnáct let, kteří jsou umístěni do arény, kde bojují na život a na smrt. Vítěz může být jen jeden. Co zmůže hrst bobulí a pár vzbouřenců?

• Friends with benefits 

Myslím, že tenhle film zná snad každý. Božský Justin Timberlake a skvělá Mila Kunis, kamarádi, kteří se po spoustě ztroskotaných vztazích rozhodli si prostě jen užívat. Vyjde jejich plán nebo ztroskotá stejně jako všechny jejich vztahy? Sice už na začátku filmu tušíte, jak to všechno skončí, ale je to zábavná a oddechová komedie, tak proč se na ní nepodívat?

• How the Grinch stole Christmas

Přiznám se, že vybrat poslední film pro mě nebylo zrovna jednoduché, protože jsem sem nechtěla zahrnovat vánoční filmy a udělat o nich samostatný článek. Bohužel, jsem prohlížela složky s filmy, které mám v notebooku a zjistila jsem, že mi nic jiného nezbýva, protože filmy sice stažené mám, ale nemůžu je sem zařadit. How the Grinch stole Christmas je pro mě pohádka, bez které si nedovedu představit Vánoce. Každoročně ji dávají v televizi, ale i tak ji mám staženou v notebooku. Když koukám sama, tak jedině v originálním znění. Neříkám, že má Grinch špatný dabing, právě, že je jeden z těch povedenějších, ale podle mě v češtině tolik nevyniknou Grinchovi vtpíky. Vím, že spoustu lidí tuhle pohádku rádo nemá, ale já ji naprosto zbožňuji. A o čem vlastně je? Kdovíkov (Whoville) je městečko plné Kdovíků, malých lidiček posedlých Vánocemi. Vánoce milují všichni Kdovíci. Grinch však ne, Vánoce nenávidí a Kdovíky taky tak.

Chtěla jsem ještě připsat filmy, které letos vyjdou a já se na ně hrozně těším a mám v plánu na ně jít do kina, co nejdříve. Ale spíše to nechám na samostatný článek. Přeci jenom je do jejich premiéry ještě času dost, bohužel, ale já už se teď nemůžu dočkat. Závěrem bych chtěla říct, že filmy nejsou nijak řazeny. Psala jsem to, tak jak mi přišly na mysl. Myslím, že většinu filmů asi znáte, ale pokud ne, tak se na ně určitě někdy podívejte.

Úvodní článek

Tohle by mělo sloužit jako představovací článek, které já naprosto bytostně nesnáším. Možná, že tohle píše každá bloggerka, ale opravdu. Dokonce, když se mám představit někomu třeba jen jménem, tak znervózním a přemýšlím, co mám říct. Natálie, Nany, Natálka? Nevím. Každopádně, když už jsem se po dlouhém rozmýšlení nakonec k blogu dokopala, tak by tu něco takového mělo být, že? Celou dobu jsem si říkala: „Ne, s blogem neumíš, nelez tam.“ Nakonec moje pochyby a neustálé změny názorů rozhodla kamarádka, která s ním taky nedávno začala. Původně byl nápad mít jeden společný blog, ale nakonec jsme od něj upustily a každá spustila svůj vlastní. Teď něco o mně:

• Je mi 14 a bydlím v okolí Liberce ve městě, kde vlastně nikoho neznám. Přestěhovali jsme se před dvěma lety a já jsem si ještě nebyla schopná najít si tu přátele. Nevadí mi to, nesnáším to tu a moc času tu netrávím.
• Nesnáším oslovení Natka. Dokáže mě to neskutečně vytočit.
• Psala jsem do školních novin, dokud mě to nepřestalo bavit.
• Miluji knihy a psaní všeobecně. Moje mamka (a nejen ona) říká, že jsem šílenec, když dokážu za den přečíst klidně i 300 stran.
• Nesnáším vystupovat na veřejnosti. Vadí mi i zkoušení nebo prezentace, když musím mluvit před třídou.
• Hrozně mě baví líčení.
• Nesnáším, když jsem v časovém presu. Nedokážu pak nic pořádně udělat.
• Dost a někdy i naprosto zbytečně se stresuji.
• Osm let se věnuji Karate.
• Jsem spíše asociál, pokud lidi neznám straním se jich, ale s přáteli jsem ráda.
• Ještě úplně nevím o čem tenhle blog úplně bude. Myslím, že většinou to bude něco jako koutek, kam se vykecám.
• Jsem naprostý multifandom šílenec.
• Miluji Harryho Pottera a jsem ráda, že mám kamarádku, která se o tom se mnou vydrží bavit 24/7
• Jsem sarkastická a spousta lidí mě nemá rádo.
• Řídím se tím, že mi je v podstatě jedno, co si o mě kdo myslí. Bohužel jsem na tohle přišla trochu pozdě.
• Myslím, že mám trochu závislost na tumbleru, we❤it a twitteru.
• Nemám ráda facebook. Většinou mě tam někdo vytočí, nebo si říkám, jak může být někdo tak hloupý.
  
  Myslím, že to bohatě stačí a pokud jste to dočetli až sem, tak vám gratuluji.