Potřebuji jaro

Jaro. Prostě a jednoduše jsem dospěla k názoru, že potřebuji jaro. Mám zimu ráda, to ano, ale jen, když jsou hromady sněhu a já můžu každý víkend trávit na lyžích. Ráno se vzbudím, venku je tma, vlezu do autobusu přecpaného mrzutými lidmi a pak do školy, kde je to naprosto stejné. Ze školy zpátky do autobusu k otráveným lidem a pak domů, když už je zase tma. O tom, jak mrznu, i když mám na sobě tři, čtyři vrstvy, ani nemluvím. Všichni jsou protivní, já jsem protivná a už mě to nebaví. V poslední době je to jen stereotyp.

Já už se prostě hrozně těším na jaro. Sluníčko svítí, ptáčci zpívají a všichni mají dobrou náladu. Možná jsem trochu naivní, ale podle mě počasí hodně souvisí s náladou a pocity lidí, teda aspoň já to tak mám. Když je ošklivo, tak rozhodně nemám náladu jen tak zpívat a tancovat si po pokoji, ale když je venku krásně teplo a svítí sluníčko, tak taky ne. Radši si budu zpívat někde venku. Tímto se omlouvám všem lidem, kteří můj zpěv někdy zaslechli.
 


Těším se na to, jak bude každý den jiný. Protože na jaře se dá dělat spoutu věcí. Můžete jít na louku, kde budete plést věnečky z květin(což mě osobně dost baví, ale nikdy ho nedopletu do konce) nebo si v klidu číst. Jít na kolo, běhat, bruslit. Já nevím, co všechno, ale rozhodně ty dny už nebudou pořád stejné, jako je tomu teď. A to je to, čeho už se nemůžu dočkat.

Možná si říkáte, že jsem naivní a na jaře budu nadávat na teplo nebo si říkáte, že se změnou počasí se nic nezmění a takhle to bude pořád. Možná pro vás, ale pro mě ne. Někdo může mít rád zimu, léto nebo podzim. Já mám ráda všechny období, jen v poslední době jaro vítězí nad všemi ostatními.